Born in Medina around 195 AH, Muhammad al-Jawad became Imam as a child of about eight after his father al-Rida — astonishing the scholars of his day, who tested him and found his knowledge complete.
وُلد محمّد الجواد عليه السلام بالمدينة نحو سنة 195 للهجرة، وتولّى الإمامةَ طفلاً في نحو الثامنة بعد أبيه الرضا، فأدهش علماءَ زمانه الذين امتحنوه فألفَوا علمَه تامّاً.
Narozen v Medíně kolem roku 195 hidžry, Muhammad al-Džawád se stal imámem jako asi osmileté dítě po svém otci ar-Ridovi — k údivu učenců své doby, kteří ho zkoušeli a shledali jeho vědění úplným.
His youth was itself a proof that the knowledge of the Imams is a gift from God, not the fruit of years alone. Despite Abbasid surveillance and an enforced marriage into the caliph’s family, he was famed for his piety and open-handed generosity.
كانت حداثةُ سنّه نفسُها حُجّةً على أنّ علمَ الأئمّة منحةٌ من الله لا ثمرةَ السنين وحدها. ورغم رقابة العبّاسيّين وتزويجِه قسراً من بيت الخليفة، اشتهر بتقواه وسخائه الواسع.
Jeho mládí samo bylo důkazem, že vědění imámů je darem od Boha, nikoli pouhým plodem let. Navzdory abbásovskému dohledu a vnucenému sňatku do chalífovy rodiny byl proslulý svou zbožností a štědrostí.
He was poisoned and passed away in Baghdad in 220 AH, aged only about twenty-five, and is buried beside his grandfather Imam al-Kazim in Kazimiyya.
دُسَّ إليه السمُّ فتُوفّي ببغداد سنة 220 للهجرة ولمّا يَبلغ نحوَ الخامسة والعشرين، ودُفن إلى جانب جدّه الإمام الكاظم في الكاظمية.
Byl otráven a zemřel v Bagdádu roku 220 hidžry ve věku pouhých asi pětadvaceti let; je pohřben vedle svého děda imáma al-Kázima v Kázimíji.