Born near Medina around 212 AH, Ali al-Hadi became Imam while still a child after his father al-Jawad, and was known as al-Naqi, “the pure.”
وُلد عليّ الهادي عليه السلام قرب المدينة نحو سنة 212 للهجرة، وتولّى الإمامةَ صبيّاً بعد أبيه الجواد، ولُقّب بالنقيّ.
Narozen poblíž Medíny kolem roku 212 hidžry, Alí al-Hádí se stal imámem ještě jako dítě po svém otci al-Džawádovi a byl znám jako an-Nakí, „čistý“.
The Abbasid caliph al-Mutawakkil summoned him to the garrison city of Samarra and kept him under constant watch. Even so, he guided his followers and is the source of the beloved Ziyarat al-Jami’a al-Kabira, a treasury of devotion to the Ahl al-Bayt.
استقدمه المتوكّلُ العبّاسيُّ إلى مدينة سامرّاء وأبقاه تحت رقابةٍ دائمة، ومع ذلك هدى شيعتَه، وإليه تُنسب زيارةُ الجامعة الكبيرة، وهي كنزٌ في وَلاء أهل البيت.
Abbásovský chalífa al-Mutawakkil ho povolal do posádkového města Samarrá a držel ho pod stálým dohledem. Přesto vedl své stoupence a je zdrojem milované Zijáry al-Džámiʿa al-Kabíra, pokladnice oddanosti k Ahl al-Bajt.
He was poisoned and passed away in Samarra in 254 AH, and is buried there in the shrine he shares with his son Imam al-Askari.
دُسَّ إليه السمُّ فتُوفّي في سامرّاء سنة 254 للهجرة، ودُفن فيها في الحرم الذي يجمعه وابنَه الإمام العسكري.
Byl otráven a zemřel v Samarře roku 254 hidžry; je pohřben tamtéž ve svatyni, kterou sdílí se svým synem imámem al-Askarím.